Zveřejněné příspěvky

„Člověk v nouzi, je obzvlášť ten, který nemá nikoho blízkého, kdo by mu pomohl. Charita by měla být na místě tohoto bližního. V ostatních případech je potřebné navázat spolupráci s rodinou, která má za svého blízkého určitou odpovědnost. Další postřeh - charita by se mohla orientovat na spolupráci s dalšími organizacemi, pokud tyto organizace budou nakloněné ke sdílení společných hodnot. Např. domov pro seniory by mohl spolupracovat se školou apod.“
Markéta Chybová

„My všichni jsme „jen“ lidé. A proto… Bůh je láska. Snahou nás křesťanů má být stávat se podobnými Bohu. Tedy milovat, a to znamená dávat dobro. Na prvním místě máme milovat Boha. Ale jak můžeme milovat Boha, kterého nevidíme? On sám nám to říká: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Ježíš nás miloval až k smrti na kříži. Je to tedy obrovský cíl, ke kterému jsme se zavázali a pro který jsme se svobodně rozhodli. (Potom je „zbytečné“ se ptát, zda provozovat nabídku noclehu pro bezdomovce, kteří by jinak umrzli). A proto opírejme se o Ježíše. Před každým rozhodnutím se modleme. Navíc Charita by se tak stala „rodinou“."
V. Havlénová, OCH Rajhrad

„Nebylo by asi od věci vyvolat takové setkání s pastoračními asistenty OCH jako zvláštní skupinou. Myslím, že by to mohlo být zajímavé. Charita je sociálním nástrojem církve. Asi nebude zanedbatelný pohled církve, jak chce, aby tato služba byla jejím jménem prováděna.“
Mgr. Pavel Hruban, OCH Brno

„Dle mého názoru by k dalšímu velkému intenzívnímu rozvoji Charity nemělo docházet. Je lépe se více zaměřit na to, co dělá Charitu jedinečnou v sociálních a zdravotních službách a to je charitní přístup a charitní rozměr.
Je dobré mít vizi a poslání, zamýšlet se nad tím, ale důležitější je vizi a poslání cítit a naplňovat v každodenní práci.
V začátcích fungování Charity jsme vizi a poslání neměli, ale bylo zcela přirozené, že jsme poslání naplňovali, tím si také charita získala dobré jméno a prestiž.
Velký rozvoj charity a každodenní "boj o přežití" našich zařízení znamenal také to, že se pozvolna to "prapůvodní charitní" začalo jemně a nepozorovaně vytrácet. Charita byla zaměřena na rozvoj, jak v oblasti odbornosti, tak jednotlivých procesů.
Ano, je to velmi důležité, ale na klienty to nemusí mít téměř žádný dopad. Vizi naplníme pouze tehdy, pokud budeme uplatňovat charitní principy (vstřícnosti, laskavý přístup, ochota…)“
Marie Simadlová, OCH Znojmo

"Vede mě to k zamyšlení, zda by nebylo vhodné zahrnout do všech těch hesel, která tam byla vyslovena i MOTIVACI.
Myslím, že je to při práci v charitě důležité. Jistě i nekřesťan může vykonávat svoji činnost s velkým nasazením a mnohdy třeba i lépe než některý z nás kteří se "honosíme" svým náboženským postojem. Přesto si myslím, že když se někdo snaží dát do své práce trochu lásky, protože ho k tomu vede jeho křesťanské založení, případně proto, že si tuto práci jako službu vybral, je to něco jiného."
Antonín Konzal, Sekretariát DCHB

Děkujeme všem, kteří se na tomto procesu společné sebereflexe aktivně podílejí.