Diecézní charita Brno

Portál charit brněnské diecéze

Jak vlastně Vaše pomoc na Ukrajině začala?

Začali jsme velmi zajímavě v roce 1999, kdy nás oslovila jedna slovenská řeholní sestra. Pomáhala tehdy na Zakarpatí chudým dětem a chtěla, aby měly nějakou práci, když dostudují nebo dovrší plnoletosti. Přečetla si o nás v časopisu a chtěla, ať jim pomůžeme zřídit svíčkařskou dílnu, se kterou máme zkušenost zde ve Znojmě. Postupně jsme svou činnost rozšiřovali od Adopce na dálku, přes zřízení  domu na půl cesty,  až po hrazení operací těžce nemocných dětí z chudých rodin.

Co Vás k pomoci vedlo tehdy a co dnes?

Moje motivace je pořád stejná – pomáhat lidem, kteří to potřebují. Poznal jsem Ukrajinu jako krásnou zemi, kde
jsou lidé pořád takoví opravdoví a nezkažení, udržující tradice, obzvlášť na venkově. Když řeknu příklad, lidé mají svá malá hospodářství, tak jak bývala u nás dřív, která je uživí a tím pádem jsou soběstační a nepotřebují podporu státu. Lidé žijí na vesnicích mnohem skromněji. Pomáhá mi to vracet se k tradicím, které se u nás už vytrácí, protože člověk si je pamatuje už jen z dětství u babičky na vesnici. A když to vidím, jak jsme dnes uspěchaní, i když máme mnoho pomůcek, které by nám měly šetřit čas, tak v konečném důsledku nás vlastně jen o čas obírají.

Jaký byl cíl poslední Vaší cesty? Bylo to poprvé na východ Ukrajiny.

Poslední cesta byla skutečně něčím specifická. Společně s Arcidiecézní charitou Olomouc jsme doručovali na východ Ukrajiny především finanční pomoc z celostátní sbírky Charity ČR. Ta potřebnost je tam stále velká, protože ještě stále tam probíhají boje. Na Zakarpatí spolupracujeme již dlouho s Charitou Zoločiv, což je asi 60 km od města Lvov. Vede ji otec Mychaylo, který je zároveň vojenský kaplan a působil také na východě země. Seznámil nás s Charitou Kramatorsk, která lidem, jenž museli opustit své domovy, pomáhá. Měli jsme možnost vidět jejich práci a myslím, že ji dělají moc dobře. Například, aby co nejefektivněji pomohli co nejvíce lidem,
z darovaných financí opraví tu nejnutnější část boji zničených obydlí, aby tam byl jeden pokoj s okny, střecha a topení. Lidé tak budou aspoň částečně připraveni, aby přečkali zimu. Zdá se mi to jako velmi rozumný systém, protože se nedá obnovit všechno hned. Naše prostředky budou tedy použity na tyto opravy a na první pomoc, jako jsou potraviny, lidem, kteří stále z ohrožených území utíkají.  Třetí věcí bude hrazení nákladů na zdravotní péči.

Pro představu mohl byste popsat nějaký příběh lidí, kterým bude pomoženo? 

Vzpomínám si na jednu starou paní, která žije ve vesnici Myrne u Mariupolu. Spala v letní kuchyni a zbytek jejího domu dostal v noci před týdnem zásah z katuše. Velmi děkovala Charitě, která tam jezdí pomáhat. Už odklidili část sutin a postupně jí budou pomáhat opravit rozbořenou část, což by sama nezvládla. S Charitou Kramatorsk jsme měli možnost navštívit i nárazníkovou zónu blízko hranice uměle vytvořené Doněcké lidové republiky. Viděli jsme tam například nedávno opravenou školu, ale už znovu měla okno poškozené střelou. Situace je tam velmi napjatá, takže zdejší lidé nevědí, kdy a odkud zase nějaká střelba přijde. Celé to nárazníkové území mají však zdejší Charity velmi dobře rozděleny. Severní část má na starosti právě Charita Kramatork, střední Charita Záporoží a jižní Charita Mariupol, kterou podporují naši olomoučtí kolegové.     

O Ukrajině se teď přestalo mluvit, proč myslíte, že tomu tak je?

Určitě to převálcovaly jiné události, které se odehrály v průběhu minulého a letošního roku, jako jsou různé teroristické útoky, dále velká vlna uprchlíků. A když to řeknu tvrdě, tak na Ukrajině se neděje nic nového, co by třeba bylo znovu zajímavé pro média, i když tam válka skutečně stále probíhá, denně tam stále umírají lidé. My jsme se s nebezpečím přímo nesetkali, protože jsme byli s místními lidmi, kteří to tam dobře znají. Ale z dálky jsme slyšeli střelbu. Škoda, že se o tom nemluví, protože by to nemělo upadnout v zapomenutí. Myslím, že si Ukrajina naší pomoc zaslouží.

Kdybyste měl stručně říci, co Ukrajina nejvíce potřebuje, co by to bylo?

Ukrajina by rozhodně potřebovala zatočit s korupcí. Protože to je strašně deformuje a utápí v problémech stále dokola. Totiž, kdyby to nějakým zázračným proutkem dokázali změnit, tak by nepotřebovali žádnou pomoc, protože by byli úplně soběstační. Je to bohatá úrodná země, jsou tam pracovití schopní lidé. Takže kdyby jim dal „východ“ pokoj i „západ“ pokoj, tak by si vystačili. Mám ale obavy, že už i v mladé generaci je to tak zakořeněno, že se toho jen tak nezbaví. Mnoho lidí tam pořád něco pašuje nebo nelegálně s něčím obchoduje, aby se uživilo. Sice tam od září začal platit protikorupční zákon a lidé si dělají velkou naději, že se s tím konečně zatočí. Rád bych tomu věřil také, ale nemyslím si, že to bude opravdu tak jednoduché.       

Jakou máte tedy jistotu, že i místní Charity, které podporujete, nepodlehnou korupci?

Pomáháme zdejším Charitám již léta, a zatím nikdy žádné prostředky od nás nezneužily. Máme to velmi dobře evidované, vypracovali jsme si vzájemně myslím velmi přehledný systém. A dárci se nemusí bát, že bychom jejich peníze svěřili někomu, koho nemáme léty prověřeny nebo neměli konkrétní způsob pomoci dostatečně podložen nebo bychom jí započali bez doporučení. 

Přesto bych rád nadále pomáhal nejen východní části země, ale pokračoval v naší intenzivní pomoci na západě. Velmi mnoho prostředku i Německa, či Rakouska se investuje do východu, ale ústy samotného konzula ČR pro západní Ukrajinu, na západní část se často úplně zapomíná.   

Rozhovor připravila: Diana Tuyet Lan Kosinová

Foto: Richard Bouda

Číslo konta na pomoc Ukrajině : 107-4585900247 / 0100,  variabilní symbol 712