Rozhovor s Petrem Čevelíkem
Charitní Asistenční služba svatého Rafaela funguje v Brně od roku 2011 a je jednou z několika jihomoravských organizací poskytujících pomoc lidem s mentálním postižením a jejich rodinám. Patří sice k menším sociálním službám, ale v životě klientů s mentálním postižením hraje velkou roli. Jak se klientům s postižením žije i ve vlastních domácnostech a jak jim asistenti pomáhají fungovat ve společnosti, popisuje vedoucí Asistenční služby svatého Rafaela Petr Čevelík.
- Kdo je typickým klientem služby svatého Rafaela?
Když to hodně zjednodušíme, máme hlavně dva typy klientů. Prvním je člověk, který má zhruba 40-50 let a bydlí doma se svými rodiči, kteří jsou již v seniorském věku. Zvládají tedy obsluhu doma, ale mají často už sami potíže s chůzí, a proto potřebují, aby služba jejich potomku poskytla doprovod například na úřad, k lékaři nebo do stacionáře. Druhým typickým klientem je člověk obdobného věku, který má jen lehké mentální postižení, ale nemá žádnou rodinu a bydlí buď v podnájmu, nebo na ubytovně. My jsme tedy oporou a pomáháme se složitějšími životními, bytovými nebo profesními situacemi.
- Čím je služba svatého Rafaela jiná než ostatní asistenční služby?
Služba je z mého pohledu specifická díky své cílové skupině. Nejme klasická osobní asistence, která obstarává klienty hodiny a hodiny, ale velké množství času trávíme právě doprovody – tedy menšími časovými úseky rozesetými po celý den. Pomáháme těm, kdo jsou částečně schopní ve společnosti fungovat, my jim ale umožňujeme se do ní zapojit co nejvíce. Jsme taky služba poměrně malá – máme jen 20 klientů a 4 pracovníky na hlavní pracovní poměr, tím jsme velmi odlišní.
- Jak tedy tato malá služba vznikla?
Zájem tu byl hlavně ze strany rodin klientů, tedy tak zvaně ze zdola. K řediteli přicházeli zájemci o asistenci a služba byla zřízena v podstatě na jejich popud. V té době jich bylo 7, počet se od té doby téměř ztrojnásobil. V každém případě, velikost služby pro mě určitě není vypovídající údaj o její potřebnosti nebo nepotřebnosti.
- Jméno Rafael se překládá jako „Bůh uzdravuje“. Co konkrétně „léčí“ služba svatého Rafaela?
Do jisté míry působíme jako „lék“ na hendikep rodičů našich klientů, kteří nemůžou s postiženým potomkem dělat vše, co by potřeboval nebo chtěl. U druhé skupiny klientů léčíme hlavně absenci rodiny nebo jiného blízkého člověka. V zásadě jsou to lidé, kteří jsou nějakým způsobem ve společnosti zanecháni na pospas. Dovedou v mnoha směrech žít normálně, tedy podle nějakého společenského nastavení, a proto se o ně společnost tolik nezajímá. Přesto však potřebují pomoc či podporu ve složitějších životních situacích, jako je hledání zaměstnání, vyřizování důchodu či dávek, hledání bydlení, správa financí a podobně.
