Diecézní charita Brno pomáhá uprchlíkům v Břeclavi a Budapešti
Během noci ze čtvrtku na pátek se pracovníci Diecézní charity Brno spolu s dobrovolníky rozhodli reagovat na aktuální situaci a pomáhali na břeclavském nádraží. Rozdávali projíždějícím uprchlíkům pitnou vodu, sušenky ale i hračky pro děti z materiální sbírky. Potkali zde desítku rodin ze Sýrie, doprovázeli je dokonce vlakem alespoň z Břeclavi do Brna. Po nastoupení do přímého vlaku do Německa se jim viditelně ulevilo a poprvé se usmáli a víte proč?
1. Tito lidé, rodiny s dětmi, sourozenci, sestřenice, bratranci, strýcové a tety, jsou na cestě v průměru 20 dnů až měsíc a mají to štěstí, že přežili a do Německa dorazí.
2. Mnohdy putují pešky i stovky kilometrů a nespočet hodin. Pokud ne pěšky, tak po rozbouřeném moři po desítkách na malých lodích stavěných pro pár osob. Dále autobusy, vlaky výhradně pouze v kupé na sezení, protože navíc peníze nemají.
3. Na svou cestu často šetřili třeba několik let, nebo se celé příbuzenstvo složilo na cestu alespoň části svých blízkých /potkali jsme včera dokonce skupinu samotných dětí - sestry, bratra, bratrance ve věku od 15 do 20 let/. Často jsou to veškeré rodinné úspory.
4. Pokud cestuje samotný muž je to proto, že více peněz rodina na cestu neměla a protože muži jsou fyzicky lépe schopni strastiplnou cestu zvládnout a potom, co si vytvoří zázemí v hostující zemi, dokáží se postarat, aby k němu docestovala v humánnějších podmínkách i jeho žena a děti.
5. Tito lidé cestují téměř vždy bez jakýchkoliv batožin, mají jen to, co mají na sobě.
6. Mluvili o tom, že po celou dobu své cesty se ani jednou nemohli nikde osprchovat nebo umýt.
7. Opravdu všichni říkali, že do Sýrie se chtějí vrátit ihned, jak to bude možné, ale není kam se vrátit, protože z této krásné krajiny se stala rozbombardovaná pustina plná rozvalin, kde lidé neví dne ani hodiny.
8. Není pravda, že většina z nich do Evropy přichází, aby něco zneužívala, chtějí jen mít šanci a naději na obyčejný život jako my, mít práci, rodinu, chodit do škol, mít přátelé.
9. Žádná z těch rodin, které jsme včera potkali, neopovrhovala naší křesťanskou vírou a pokud vůbec byly muslimské, "nechtěly" nás zabít nebo nám ublížit"! Naopak, byli vlídní, vděční za obyčejnou láhev vody a balení sušenek, usmívali se.
10. Tito lidé jsou především lidé a zaslouží si zacházení jako s lidmi!
V neděli 6. září večer odjíždí skupina pracovníků Diecézní charita Brno do Budapešti, kde doručí část materiální pomoci a během pondělka se zapojí do dobrovolnických sil, které pomáhají uprchlíkům na nádraží Keleti a v jeho okolí. Budeme vděční, že budete přitom s námi alespoň na dálku! Po návratu v pondělí v noci Vás budeme hned informovat.
Diana Tuyet-Lan Kosinová, vedoucí PR oddělení, tisková mluvčí Diecézní charity Brno
Foto: Richard Bouda
Můžete podpořit materiální sbírku pro uprchlíky
Děkujeme Vám, že nebudete lhostejní!