Oldřich Haičman na dotazy Brněnského Deníku
Na hlavní stránce dnešního Deníku byl uveden článek k dvacetinám Diecézní charity Brno. Článek vznikl na základě rozhovoru s ředitelem Charity ČR a Diecézní charity Brno Oldřihcem Haičmanem. Přečtěte si rozhovor v nekrácené verzi.
Jaké byly začátky Diecézní charity Brno? Proč jste se rozhodl zapojit? Ve kterém roce jste nastoupil na pozici ředitele charity?
Ze začátku šlo o dobrovolnickou aktivitu soustředěnou kolem znovuoživujících se farností, která chtěla navázat na tradici charitní práce za první republiky. Po revoluci se vzedmula vlna solidarity i občanské spoluzodpovědnosti. Začínali jsme v kanceláři na Petrově, která měřila 8m2 a činnost zajišťovali 4 pracovníci. Veřejnosti se Charita se poprvé představila v roce 1992 a 93 sbírkou SOS Osijek pro válkou sužovanou Jugoslávii. Pracuji v Charitě už 20 let, z toho 18 let jako ředitel Diecézní charity Brno. Původně jsem působil jako strojní inženýr a vrhnout se do vedení neziskové organizace poskytující sociální služby byla výzva, kterou jsem bral jako možnost aktivně žít své přesvědčení a víru, že lidé v nouzi potřebují pomoc, motivaci i zastupování jejich práv ve společnosti.
Co se nejvíce změnilo od počátků působnosti charity v roce 1992? V tiskové zprávě z 30. 1. 2012 stojí, že DCHB pomůže ročně 45 tis. lidem, můžete popsat jak nebo s čím pomáháte? Kolika lidem pomůžete za den? 
Změnila se zejména šíře a škála pomoci, kterou poskytujeme, ale i legislativní a byrokratické nároky na naše služby. Kromě služeb pro seniory, charitního poradenství, ošetřovatelské a pečovatelské služby, péče o nevyléčitelně nemocné, podpory rodin, lidí se zdravotním postižením nebo života menšin, poskytujeme také pomoc lidem bez domova, matkám s dětmi v tísni, cizincům v nouzi. Působíme rovněž v oblasti humanitární a rozvojové pomoci do zahraničí, či krizového řízení při mimořádných událostech nebo v prevenci sociálně ohrožujících jevů, jakou je i závislost na návykových látkách. Představuje to 120 zařízení a služeb po celé jižní Moravě a části Kraje Vysočina. Denně odhadem pomáháme asi pěti tisícům lidí.
Jaký je Váš největší úspěch? Charity? Co plánujete do budoucna?
Největším úspěchem pro mě osobně jsou konkrétní lidské příběhy, kdy lidé v nouzi díky Charitě nalezli pomoc a chuť do života. Charita se již 20 let těší důvěře tolika potřebných ale i veřejnosti a médiím. Považuji však za úspěch, že jsme dokázali zachovat v našich službách i něco navíc, než čistě odbornou sociální a zdravotní péči, kvůli čemu nás ostatně i lidé vyhledávají a tím je úcta, empatie a láska k bližnímu. Velmi bych si přál, abychom si udrželi i nadále důvěry našich dárců a donátorů a také, aby Charita již nikdy nepřestala plnit své poslání, jako tomu bylo například v době komunismu.
Působíte pouze na území Jihomoravského kraje?
Působíme po celém území brněnské diecéze, což je celý Jihomoravský kraj a část Kraje Vysočina. Působíme v deseti oblastních charitách, které pomáhají na území bývalých okresů, zaměstnáváme 900 odborných pracovníků sociálních služeb a zdravotní péče a spolupracujeme s 12 000 dobrovolníky. S ostatními Charitami v národním měřítku se sdružujeme v národní organizaci Charitu Česká republika, která zastřešuje činnost Charity v celé ČR. Podílíme se také i na mezinárodní síti Charit, která pomáhá po celém světě, Charita Česká republika pomáhá ve 22 zemích celého světa na 4 kontinentech.
Děkuji za rozhovor.
Redaktorka Martina Koziolová
Brněnský deník Rovnost
